Fulltextové vyhledávání

25. 4. Marek

Zítra: Oto

Horní menu

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
1
VELIKONOCE - SVÁTKY JARA
2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18
Zápis do 1.třídy
19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
Stavění májky v neděli 28.04.2024 ve Skalách na hřišti
29 30 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Aktuality > Marek Palys ml. - Horní Město, Otto Wagner a cesta přes oceán

Marek Palys ml. - Horní Město, Otto Wagner a cesta přes oceán



Milí spoluobčané,

následující text je o jednom z nás.

O někom, kdo se díky své píli ve studiu podíval do ,,světa“ a neztratil se tam. Tento skromný mladý muž, Marek Palys ml., může být inspirací žákům a studentům nejen naší obce. Níže popisuje, že studium nemusí být jen nuda a povinnost, ale může to být i cesta, jak se podívat do velkého světa i z takové malé obce jako je naše Horní Město.

Marek loni, díky studiu a navázaným přátelstvím, navštívil několik zemí, kde se věnoval studiu historie. Na podzim roku 2023 navštívil Spojené státy americké. Během tohoto pobytu navštívil přednášky na Wellesley College, Trinity College, Harvard a MIT a následně byl požádán o rozhovor do studentského rádia WZLY.

Velmi mě těší Markův úspěch, jsem hrdý, že pochází z Horního Města a v zahraničí reprezentuje nejen naši vlast, ale i Horní Město. Vážím si ho a vážím si jeho práce, a proto jsem ho požádal o níže uvedený článek.

Do budoucna mu přeji hodně štěstí a aby i nadále mohl dělat to, co ho baví a naplňuje!

Bc. Kamil Mach, starosta

 

Horní Město, Otto Wagner a cesta přes oceán – autor Marek Palys ml.

V dětství a ve svých nejmladších školních letech jsem vnímal odjezd mimo Horní Město jako významnou událost, zvláště cesty vlakem za tetou do Krnova nebo návštěvy Olomouce se zdály být téměř dobrodružstvím. Po přestupu na gymnázium v Rýmařově, dovolené v Chorvatsku, školním výletě do Anglie i do východních končin Slovenska se leccos změnilo, přesto svět stále vypadal svým způsobem zajímavý, hrozivý a stále dost neznámý. Představa odchodu na vysokou školu ve velkém městě byla fascinující, ale i trochu obávaná. Jak se budu cítit v Praze, když jsem celý život zvyklý žít na poklidné vesnici? Zvládnu se orientovat v linkách metra, bláznivém množství tramvají a nekonečném množství pražských ulic? Z dnešního pohledu dost úsměvné otázky.

Studium na filozofické fakultě vás postaví před jisté výzvy. Za prvé se vaše kolej určitě bude nacházet na druhém konci města s nutností přestupu. Dále má fakulta vícero budov, které jsou plné skrytých zákoutí a už jen najít učebnu v několika starobylých budovách propojených všemi různými způsoby je namáhavé (Bůh žehnej budovám na Celetné, studuji již třetím rokem, a přesto pro mě nová učebna znamená nutnost často hodinového hledání). Největší výzvou je samozřejmě studium, zvláště zkouškové období plné nervů, testů a esejí. Časem se všechno usadí a zvyknete si. Potom se ale na vás začnou hrnout nabídky na zahraniční pobyty a stáže, což je skvělá věc. Vždy jsem chtěl aspoň chvíli žít v císařském městě na Dunaji, spatřit všechny paláce, muzea a strávit čas v tamních archivech a knihovnách. Erasmus mi tohle přání bohatě splnil. Kdo by také nejel na studijní pobyt, když mu ho Evropská unie proplatí a zařídí! Jediné, co vám stojí v cestě, je slavná česká byrokracie, kterou musíte překonat, oběhnout a doběhnout. Tak nás již na vysoké škole učí na budoucí setkání se státní správou. Další přípravou je samozřejmě i brigáda, protože příspěvky od unie nezaplatí úplně všechno.

Ve Vídni jsem strávil půl roku a zažil spoustu skvělých věcí. Na německých jazykových kurzech jsem poznal skupinu zahraničních studentů, ze kterých se stali mí skvělí přátelé. Člověk může jen s melancholií vzpomínat na naše společná dobrodružství, jízdu z Vídně do Bratislavy na kole, na koupání v Dunaji, na společnou cestu do Chorvatska. Tak to dopadá, když mezi přáteli máte Američany. Nic přece není nemožné, nic není příliš daleko a všechno dobrodružné je přece skvělé. Díky přátelům z Francie se dovíte mnohé o jídle, ruský kamarád nám ukázal čínskou čajovou ceremonii a vídeňské parky, Mexičan nikdy nezkazil žádnou legraci…Přeci jen jsme však byli univerzitní studenti, což znamená, že jsem dostal přednášky o významu architekta Otto Wagnera pro Vídeň a svět, o Francii a její zahraniční politice, o americké literatuře. Sám jsem své kamarády vůbec nešetřil a o habsburské říši slyšeli patrně víckrát, než možná chtěli. Loučení bylo těžké a kruté… Zato jsem po návratu ušetřil výrazně na jídle, které ve Vídni stálo majlant. Ale zase mě to přimělo naučit se vařit pár základních jídel. To se bude do budoucna hodit.

Svítaly však světlé obzory, má kamarádka Sophia přijela do Horního Města a já jí slíbil, že se na podzim vydám přes oceán do Spojených států. Z cesty jsem byl nervózní, přeci jen má první cesta mimo evropský kontinent. Let byl dlouhý, ale vcelku pohodový. Člověk si uvědomí, jak je cestování na obrovské vzdálenosti v dnešním globalizovaném světě jednoduché. Americká zkušenost byla skvělá. Již na letišti v Bostonu na mě čekaly mé kamarádky s americkou vlajkou a americkým nadšením. Jejich škola ve Wellesley byla úchvatná, krásný komplex budov z 19. století s parkem a jezerem jako z pohádky.  Jejich hodiny byly v lecčem odlišné od evropských, ale užil jsem si je. Únava z letu byla velká, ale brzy se překonala. Jako chlapec na dívčí škole jsem si občas připadal nepatřičně, ale všichni byli tak vstřícní a milí. Wellesley leží jen kousek od Bostonu a dívky z tamní školy občas navštěvují přednášky na Harvardu a MIT, což jsem si nemohl nechat ujít. Velkolepost a nádhera MIT mě téměř přesvědčily, abych se vydal studovat technické obory. Vedle toho jsme společně byli navštívit naše přátele na Trinity College. Za svůj pobyt v USA jsem tedy viděl Wellesley College, Trinity College, Harvard a MIT. Každá z oněch škol ve mně zanechala hluboké dojmy a budu na ně dlouho vzpomínat. Vedle těchto bohulibých aktivit jsem samozřejmě viděl Boston a New York. Byl to skvělý výlet, ještě pár takových a vyhlásím slavnostně bankrot. Slíbil jsem však Sophii, že za ní jednou přijedu do Kalifornie. Někteří přátelé z USA se již chystají tohle léto navštívit Evropu, možná některé z nich přesvědčím, ať se přijdou podívat také k nám.

Vše je o perspektivě. Občas mě mrazí, když si uvědomím, že by pro mě bylo technicky jednodušší létat do Londýna nebo Barcelony než se vracet domů. Že Vídeň je odsud z Horního Města prakticky stejně daleko jako Praha. Že má kamarádka z Kalifornie musela jet 13 hodin vlakem, aby mohla navštívit svou spolužačku v sousedním státě. Vzdálenosti jsou relativní, příležitostí hodně. S pomocí evropských fondů, univerzitních příspěvků a stipendií je studijní cestování ve stylu Erasmu přístupné všem studentům. Naleznete přátele, nové zkušenosti, jiné vnímání světa, a to se určitě vyplatí. Koneckonců na vandr a na cesty za vzděláním se chodilo vždy. Tak doufám, že třeba tento textík pobídne někoho dalšího vyrazit na zkušenou do světa.

Vídeň - Kahlenberg.jpg Vídeňská filharmonie Schönbrunn.jpg

                                               Vídeň - Kahlenberg                                                                                       Vídeňská filharmonie Schönbrunn

MIT.jpg pláž Dubrovník.jpg

                                            MIT                                                                                   Pláž Dubrovník

Wellesley.jpg Metropolitan Opera New York.jpg

                                                   Wellesley                                                                                                     Metropolitan Opera New York